Představte si tu situaci, kdy vylezete z vysoký školy, nad hlavou máváte ještě čerstvým diplomem a v hlavě si představujete, jak se teď o vás velký společnosti přetrhnou, protože budou chtít někoho s novým pohledem na věc. Máte svůj život, spoustu kamarádů, partnera, tisíc zájmů. Práci potřebujete vlastně jen kvůli penězům a plánujete k tomu přesně tak přistupovat. Žádný velký kamarádíčkování, udělat svoji práci a honem pryč.
Tak. Kdo z vás to tak měl? A jak dlouho to takhle vydrželo, co? Mně osobně asi tak tři měsíce. Zároveň byly tyhle tři měsíce dost možná ty nejnudnější v mým životě. Pak jsem se totiž začala bavit s kolegy a společný obědy pro mě přestaly být nepříjemnou „povinností“. Přímou úměrou mě navíc začala bavit i pracovní náplň a to byla ta první velká a velmi příjemná změna. Druhá byla ta, že jsem zjistila, že si vlastně rozumím s trochu jinýma lidma, a že by možná bylo na čase přehodnotit, s kým ten volnej čas vlastně trávím. V neposlední řadě jsem se začala zajímat o ostatní kolegy a to, co vlastně dělají a jak se ve svým oboru vyznají. A k obrovský spoustě z nich jsem začala vzhlížet a hledat u nich inspiraci.
Balanc?
Najednou mi tak začalo záležet na tom, co pro klienty vytvářím já sama. Začalo mi záležet na tom, co se děje v marketingovým světě, jaký jsou trendy a co všechno se dá pro klientské kampaně využít. Nechtěla jsem si jen odsedět svý povinný hodiny, udělat si to co nejjednoduší a nějak dobře to okecat. Začalo mi záležet na tom, jak se mají lidi, se kterými sedím denně několik hodin v kanceláři.
A během poměrně krátkýho momentu se moje představa o oddělení pracovního a osobního života rozplynula jako pára nad hrncem. Za chvíli byla tatam a už jsem si na ni nevzpomněla. Uvědomila jsem totiž, že takhle to má být. Spousta věcí se v životě asi nemusí dělat naplno. Některý ale jo. Práce, od který čekáte, že vás bude naplňovat, u který vydržíte a seberealizujete se, rozhodně patří mezi to, čemu byste měli věnovat maximální úsilí.
A to já osobně nezvládnu bez toho, abych do svý činnosti nezapojila i emoce. A emoce se pojej s lidma. A jakmile zapojíte emoce do vztahu k lidem z práce, hranice pracovního a osobního se hodně rychle rozmaže. Stejně tak se ale můžou rozmazat hranice vaší komfortní zóny a svoje výkony zvládnete posunout o několik levelů výš. A to se přece sakra vyplatí.
Jedinou podmínkou jsou pak ti kolegové, kteří by s vámi měli být na podobný vlně a se kterými se budete vzájemně posouvat výš. A já doufám, že je máte. Tak jako já, tak jako my v Sunu. Protože jestli ne, možná by stálo za to zauvažovat o změně…
Žádný velký kamarádíčkování, udělat svoji práci a honem pryč. Nebo ne?
18. prosince 2017
